Výchova dětí

Správná výchova dětí pro všechny - Ing. Zdeněk Peloušek

„Jediné, čeho se nám dostává, jsou možnosti - udělat ze sebe takového či jiného člověka."
Jose Ortega Gasset

Výchova dětí

Děti se rodí jako velice vnímavé a rychle učící bytosti a velmi záleží na tom, jestli jejich nejbližší okolí zejména pak jejich rodiče dokážou svou výchovou jejich schopnosti plně rozvinout. Je třeba dát možnost dítěti rozvinout plně celý jejich potenciál - celou osobnost. Cesta jak to udělat, je velice jednoduchá! Stačí mu být správným příkladem a harmonicky žít tak, jak chceme. Také ale musíme porozumět všemu, co naše dítě cítí a prožívá.

Vývoj osobnosti dítěte

Každé období dítěte se vyznačuje charakteristickými znaky, které jsou důležité pro správný vývoj osobnosti dítěte. A proto je třeba velmi dobře pochopit, co a v jakém čase musíme rozvíjet a podporovat.

1. PRENATÁLNÍ OBDOBÍ (početí - narození dítěte)
2. KOJENECKÉ OBDOBÍ (0 - 1 ROK)
3. BATOLECÍ OBDOBÍ (1 ROK - 3 ROKY)
4. PŘEDŠKOLNÍ VĚK (3 ROKY - 6 LET)
5. RANÝ ŠKOLNÍ VĚK (6 LET - 11 LET)
6. OBDOBÍ PUBESCENCE (11 LET - 15 LET)
7. ADOLESCENCE (15 LET - 20 LET)

Prenatální období

Prenatální období začíná početím, tedy spojením matčina vajíčka s otcovou spermií a končí narozením dítěte. Plod je velice brzy aktivním organismem, který je schopen nejjednodušších forem učení. Jeho projevy jsou již v této době individuálně specifické, dovede totiž reagovat na různé smyslové podňety. Komplexní interakce mezi plodem a matkou se postupně vyvíjí. Při komunikaci mezi matkou a plodem jsou ve hře tzv. biochemické mechanismy. Je velice důležité, aby matka vnímala tyto podmíněné reflexy od plodu a řídila se pozitivními pocity v průběhu celého těhotenství.

Kojenecké období

Kojenecké období probíhá v prvním roce dítěte. Za nejpodstatnější jeho charakteristiky považujeme následující:

• TEMPO VÝVOJE - ve velmi krátkém časovém úseku od narození člověka se odehraje velice mnoho změn a také tempo vývoje je závratné. Váha se zdvonásobí, délka těla se zvětší asi o polovinu. Také psychický vývoj udělá stejně velký skok. Z bezmocného novorozence je na konci roku aktivní bytost orientující se v mnoha souvislostech, ovládá řadu dovedností spojených se hrou, jídlem a vyměšováním.
• SYMBIOTICKÝ VZTAH MATKY A DÍTĚTE - toto období se nazývá také jako symbiotické, protože matka s dítětem tvoří po určitou dobu psychickou jednotu. To platí zejména pro první týdny života.
• ZLOMOVÉ ÚDALOSTI - 1. PRVNÍ ÚSMĚV DÍTĚTE (vznik vzájemných emocí) - zvýšeným zájmem okolí je výbornou citovou odezvou na dobré rozpoložení dítěte, vyjádřené právě úsměvem a tím upevňuje prožitek dítěte v souvislosti mezi vlastním pozitivním rozpoložením a reakcí milujících osob. 2. UCHOPENÍ A PUŠTĚNÍ (vznik aktivního vztahu) - něco aktivně uchopit, držet, stisknout nebo aktivně pustit či odstrčit jsou v podstatě prvopočáteční projevy autonomie dítěte. 3.VSTÁVÁNÍ A CHŮZE (vznik ovládnutí prostoru) - jádrem schopnosti vstávat a chodit je nové objevení iniciativy.

Batolecí období

Časové období tohoto vývojového stádia je přibližně od jednoho roku do tří let života. Zde jsou důležité 3 zlomové události, které vyjadřují charakteristické změny dávající osobnostnímu vývoji novou kvalitu.

• VSTÁVÁNÍ A CHŮZE - zvládnutí chůze přináší dítěti i nové prožívání prostoru a sebe samého jako osoby, která v něm jedná.
• OTÁZKY A ODPOVĚDI (vznik hovoru) - jazyk, řeč, slovo, komunikační obraty a formule ukazují novou důvěrnost, která má dalekosáhlý význam pro další osobnost dítěte. V rozvinutější podobě než doposud se začně uplatňovat vzájemné cítění, dojednávání o tom, co, kdo, čím vlastně míní. Otvírá se zdroj nové, dosud nepoznané radosti z toho, jak dokážeme být blízcí, jak se umíme navzájem nově poznávat a co všechno spolu můžeme dělat. Vývoj řeči a hovoru je pak významným činitelem rozvojem myšlení.
• SEBEOZNAČENÍ A SEBEPROSAZENÍ (vznik identity a původcovské pozice) - vznik slovíčka "já" a "já jsem" není dán jenom tím, že se ve slovníku a v hovorech vynořuje nové slovíčko. Jde o jakýsi projev přihlášení se k sobě samotnému, vyjádření pozice sebe sama ve světě. Jde tedy o skutečnost zcela zásadního významu, související velmi úzce se zrodem a rozvojem osobnosti.

Období předškolního roku

Toto období, které probíhá mezi 3 rokem až 6 rokem dítěte, má několik významných proměn:

• RŮST OBRATNOSTI - růst obratnosti umožňuje předškolákovi, aby se naučil sám sebe obléknout, obsloužit se či pomáhat při jednoduchých pracích. Tato angažovanost je potřeba zejména z důvodu vypěstování smyslu pro povinnost a také proto, abychom podporovali jeho sebevědomí.
• NOVÉ MOŽNOSTI MYŠLENÍ VČETNĚ JEHO OMEZENÍ - v tomto období dochází k výrazným pokrokům myšlení, ale je nutné si také uvědomit následující charakteristická omezení předškoláka: Předškolák je ovlivněný impresivním vnímáním - dítě třídí pseudopojmy podle znaků, které jsou mu nějak nápadné či mu nějak imponují. Dítě se v tuto dobu důsledně neopírá o trvalost předmětu v prostoru a čase. (neumí nahlížet na určitou věc z různých pohledů či posuzovat různá stonoviska). V tuto dobu nemá dítě ještě jasně vymezené hranice možného a nemožného.
• VÝRAZNÝ POKROK VE VÝTVARNÉM PROJEVU - kresba je pro předškolní dítě hrou a zároveň tím nepřirozenějším vyjadřovacím prostředkem. Dítě kreslí stejně samozřejmě jako my dospělí mluvíme. Dítě mnohdy poví kresbou mnohem více, než by se povedlo říci slovy.
• PROMĚNY V SOCIÁLNÍM ŽIVOTĚ - dítě je v tomto věku samozřejmě obklopeno svou rodinou, nicméně nabývá na významu kamarádství s vrstevníky.
• HRY NA SOCIÁLNÍ ROLE - vznik možnosti být někým či něčím. Přibližně kolem třetího roku činí dítě objev mimořádného významu. Silou své představivosti se dokáže stát někým jiným, někde jinde či někdy jindy. Pomocí her na sociální role se dítě učí vyhraňovat některé vlastnosti, připodobňovat se svým vzorům. Tyto sociální role mají velký význam zejména pro vyhraňování individuality dítěte či mu dovolují nahlédnout na věci, lidi z jiné perspektivy. A konečně hry na sociální role napomáhají tvůrčí fantazii, což je základním předpokladem kreativity.
• EXPANZITIVNÍ INICIATIVNOST - jeden z nejdůležitějších projevů iniciativy je zpravidla natolik obsažen v nadšení z vlastní pohyblivosti, obratnosti a šikovnosti. Dítě je senzomotoricky natolik rozvinuté, že dokáže lítat, skákat či prolézat. Těmito projevy proniká zcela novým způsobem do prostoru kolem sebe. Dítě dostává nové příležitosti k rozvoji této kvality prostřednictvím her, zábavy a sportování. Jiným počátečním projevem iniciativy je mentální - duševní expanze. Představivost, fantazie a myšlenkové pochody se dostávají na úroveň, kdy si dítě dokáže vykládat svět kolem sebe. Dále dítě expanduje také v sociální části prostřednictvím rozhovorů a dizkuzí. Významnými projevy dítěte v sociální rovině jsou i jeho snahy včlenit se do skupiny dětí, navazovat kontakty, hrát si s dětmi. Vznikají elementární projevy kamarádství.
• ZÁKLADY MRAVNÍCH POSTOJŮ - s dosaženou úrovní psychického a psychosociálního rozvoje osobnosti souvisí, že dítě začíná zaujímat elementární mravní postoje, vyjadřuje počáteční mravní pocity a názory. Dítě se díky vlivu sociálního okolí a úrovni svého rozvoje postupně uvědomuje pravidla hry, smysl určitého řádu, platnost norem a zásad, hodnoty pořádku a režimu. Je důležité, aby sociální okolí navodilo dítěti převahu pozitivních zážitků a zkušenností, že iniciativa a spontánnost je něco, co podporuje jeho rozvoj osobnosti.

Období raného školního věku

Jako ranný školní věk označujeme věkové období od šesti do jedenácti let života dítěte. Toto období  se vyznačuje vskutku velkou událostí - vstupem dítěte do školy. Je důležité, aby školák této skutečnosti rozumněl, aby mu ji někdo správně vysvětlil. Základní charakteristiky mladšího školního věku jsou následující:

• ŠKOLNÍ PŘIPRAVENNOST - kolem šestého věku děti dosahují úplné školní připravennosti. Znamená to, že dítě se stává celkově vybaveným pro zvládání nároků primární školy. Konkrétní školní připravennost zahrnuje především tuto způsobilost dítěte: 1.Koncentrace pozornosti, aktivizace svých schopností. 2. Přizpůsobení se režimu vyučování, soužití s dětmi, učitelkou. 3. Koncentrace senzomotoriky pro kreslení, psaní či modelování. 4. Sledování řeči druhých, rozpoznávání slov, zaostření očí na blízké vidění, rozlišování poměrně jemných rozdílů. 5. Přiměřeně logické uvažování. 6. Chápání smyslu různých zátaží a omezení. 7. Uvědomování si své povinosti, vynakládání vůle za účelem splnění svých úkolů. 8. Ovládání efektivity. 9. Spolupracování s dětmi, podílení se na kamarádských vztazích a celkového soužití, pozitivní přistupování ke zvláštnostem.
• VZNIK SNAŽIVÉ PRACOVITOSTI SPOJENÉ S UVĚDOMĚNÍM SMYSLUPLNOSTI ÚSILÍ - v souvislosti se vstupem do školy dítě mocně prožívá potřebu obstát, předvést se v tom nejlepším, mít úspěch a zklidit pochvalu. Příznivé okolnosti prostředí probouzí v dítěti usilovnost, která se mu stane základní cestou k uspokojení potřeby vyniknout, prosadit se a být dobrý. Tato činorodá usilovnost přináší dítěti takové významné zlomové zkušennosti, jako je radost z úspěchu, zadostiučinění z dosažení výsledků, uspokojení z činnosti samé, potěšení z toho, že jsem úspěšný. V souvislosti s tím se v dítěti přirozeným způsobem aktivizuje celá řada cenných vlastností osobnosti, jako je píle, soustředěnost, zdravá ctižádost, odpovědnost za výsledky své práce a sebevědomí.
• ZADÁVÁNÍ ÚKOLŮ - ve zdravém prostředí děti přirozeně projevují snahu a úsilí, chtějí si věci vyzkoušet. To platí zejména tehdy, když děti nejsou trestány za neúspěch. Neúspěch musí být brán jen jako zkušennost, jakým způsobem to nefunguje.
• HODNOCENÍ (ZKOUŠENÍ A KLASIFIKACE) - při hodnocení dítěte je důležité vždy pozitivně motivovat dítě k dalším pokrokům prostřednictvím pochval, úsměvu a radosti. Je nutné srovnávat výkon dítěte pouze s předchozím jeho výkonem, kde hlavní důraz je kladen na možnosti zlepšení.
• SEBEPREZENTACE DÍTĚTE - je třeba navozovat situace, v nichž dítě vystupuje před druhými, vstupuje do centra pozornosti. Patří k přirozennosti dítěte tohoto věku, že po něčem takovém touží. Sebeprezentace jin přináší pocity zadostiučinění a hrdosti, stává se motivem zvýšeného zájmu. Sebeprezentace je důležitá pro vývoj bohatého projevu, utváření způsobilosti chovat se mezi lidmi kultivovaně, přirozeně a důstojně.
• VÝVOJOVÁ TRANSFORMACE POZNÁVACÍCH PROCESŮ A RŮST KAPACITY PAMĚTI - dochází k rozvoji myšlení školáka, škola jej vybavuje informacemi, vede jej k zapamatování si celé řady poznatků a učí jej samostatně jednat. Myšlení se dostává na úroveň konkrétních logických operací, při nichž je charakteristické respektování základních zákonů logiky a reality. Školák je schopen velice dobře rozlišovat a třídit informace podle různých kritérií a hledisek, dokáže taky dobře zatřiďovat do skupin, rozumí stálostem a má schopnost nahlížet na určitý jev z různých pohledů.

Období pubescence

Toto období vzniká přibližně mezi jedenáctým rokem dítěte a končí v patnácti letech. Pubescenci chápeme jako nabývání dospělosti, což se projevuje růstem ochlupení a s tím souvisejícím sexuálním zráním, vznikáním způsobilosti sexuálně žít a plodit.V tomto období dochází k úplnému sexuálnímu zrání. Na druhé straně se pubescenti ještě musí naučit komplexnímu psychickému a sociálnímu dospívání. Mezi předchozí fází, raným školním věkem a pubescencí je poměrně ostrý předěl, jimiž v životě procházíme. Rozumíme tomu tak, že raný školní věk je považován spíše za období klidné, vyrovnané, kde vznikají počáteční základy vzdělávání a tím výrazné pokroky v rozvoji osobnosti. Oproti tomu pubescence je věk plný neklidu, dramatické proměny těla i duše, kde jedinec se vytváří do jiné podoby. V tomto období soustředíme pozornost na tzv. rozvojové úkoly pubescence. Obecně je podstatné, že jedinec daného věku se rozvíjí a směřuje do otevřené, nadějné budoucnosti. Sociální okolí vyjadřuje zájem na osobnosti a vývoji jedince daného věku prostřednictvím vstřícného a chápajícího postoje. Prostřednictvím zvládání rozvojových úkolů přichází pro jedince zadostiučinění, sociální uznání, dává pocit úspěchu a kompetence. Základními úkoly jsou:

• PŘIJETÍ VLASTNÍHO TĚLA - v tomto období dochází k velkým tělesným proměnám, které souvisí také s psychickými důsledky. Mladý jedinec se musí orientovat ve svém tělovém schématu: novém vzhledu či toho, co dokáže a co zůstává nad jeho síly. Hlavní úkol mladého jedince se týká pojetí akceptace vlastního těla jako hodnoty, kterou je třeba objevovat, uchovávat, chránit a pečovat. Sociální okolí mělo jedince pozitivně podporovat k jedinečnosti a k vlastní životní cestě.
• SEBEUVĚDOMĚNÍ JAKO MUŽE/ŽENY A VZTAH K OPAČNÉMU POHLAVÍ - druhý rozvojový úkol se týká pojetí a akceptace vlastní mužské/ženské přirozennosti - hledání cesty, její kultivace v rozmanitosti životních situací a při zvládání životních rolí, které si ji nárokují. S tím souvisí pojetí akceptace druhého pohlaví v jeho různých rolích, hledání vhodných projevů styku mezi mužem a ženou, chlapcem a dívkou, bratrem a sestrou, přítelem a přítelkyní či spolužákem a spolužákyní.
• PŘIJETÍ SVÉHO POSTAVENÍ VE VRSTEVNICKÝCH VZTAZÍCH - po jedenáctém roce věku význam vrstevnických vztahů prudce narůstá. Pojetí a akceptace sebe samého a svého postavení ve vrstevnických vztazích. Pro vývoj osobnosti mají zásadní význam otázky typu: Jak dalece mohu připustit vliv kamarádů na sebe a naopak? Jakou mám odpovědnost za svou osobu, za své kamarády či za partu? Kde mám vytyčit hranici mezi obětavostí a hloupým zneužíváním? V čem spočívá vzájemná spolupráce, na čem je založeno soupeření? Jak se vyrovnávat s konflikty, kde hledat jejich řešení?
• POČÁTKY VYTYČOVÁNÍ ŽIVOTNÍCH PLÁNŮ A PERSPEKTIV - hlavním úkolem tohoto období je ujasnit si vlastní budoucnost - promyslet vlastní cestu. S tím úzce souvisí hledání a vyjadřování vlastní identity.
• PROMĚNY VZTAHU K RODIČŮM A UCHOVÁNÍ VÝZNAMU RODINNÉHO ZÁZEMÍ - posledním rozvojovým úkolem mladého jedince je uchování či obnova významu rodinného zázemí jako útočiště nabízející porozumění, vyslechnutí či poskytnutí pomoci.

Období adolescence

Termínem adolescence označujeme poslední věkové období předcházející dospělosti. Počátek je spojován s plnou reprodukční zralostí, v jejím průběhu se obvykle ukončuje tělesný růst. Po ukončení adolescence biologická kritéria již takovou váhu nemají - důležitější jsou kritéria psychologická(dosažení osobní autonomie), případně sociologická(role dospělého) a pedagogická(ukončení vzdělání a získání profesní kvalifikace)

• ADOLESCENCE NABÝVÁ VÝZNAMU S ROZVOJEM CIVILIZACE A KULTURY - v poslední době se ukazuje, že se biologické dozrávání zrychluje. Na druhou stranu dosahování plné osobnostní a sociální rozvinutosti se stále posouvá do vyššího věku.
• PROBLÉMY A DRAMATA PROVÁZEJÍCÍ PUBESCENCI SE TRANSFORMUJÍ DO ADOLESCENCE - adolescence je období postupného zklidňování díky vyjasňující se životní orientaci. Mladý člověk si je v tomto věku vědom svých potencialit a zápasí o jejich relizaci, tím obohacuje sám sebe, ale je také inspirací pro své okolí.
• STAROST O VLASTNÍ CESTU - VZNIK REFLEXE SVÉ ŽIVOTNÍ CESTY - v průběhu adolescence se důkladné promyšlení životní cesty stává naléhavým tématem. Adolescent zvažuje, jaké životní šance se mu tou či onou cestou otvírají či zvírají. Na důležitosti nabývá jeho vlastní volba, vyhledávání informací, pocity nadšení, nové alternativy a závěry.
• PŘEVAHA OSOBNÍ IDENTITY - hlavním tématem mladých lidí je, že se stávají dospělými. Termínem osobní identita označujeme jako vědomí sebe samého, založené na základních, vyhraňujících se životních stanoviscích, plánech, životní cesty, klíčových vztazích, hodnotách a názorech. Tuto svou identitu jedinec vyjdřuje a to nejen slovy, ale také svými postoji, jednáním před druhými a sebou samými. Důležitým činitelem vytváření osobní identity jsou mimo jiné vzory a ideály, mezi kterými se mladý člověk rozhoduje. Specifickým úkolem tohoto období je zvládnutí mnoha životních rolí.
• OBJEVOVÁNÍ A RESPEKTOVÁNÍ MEZILIDSKÉ DŮVĚRY A INTIMITY - biologická pohlavní zralost v tuto chvíli hledá své vyjádření v mezilidském vztahu. Mimořádnou událostí pro rozvoj osobnosti pak je především objevování druhého člověka v intimitě sblížení.

Základní principy správné výchovy

1. NASLOUCHEJTE SVÝM DĚTEM!
2. NAPLÁNUJTE SI SPOLEČNÝ ČAS S DĚTMI!
3. VNÍMEJTE JEDINEČNOST SVÉHO DÍTĚTE!
4. POMOZTE DĚTEM POCHOPIT JEJICH POCITY!
5. ROZVÍJEJTE SPRÁVNÝ ROZVOJ OSOBNOSTI!
6. STANOVTE JASNÁ PRAVIDLA A DBEJTE NA JEJICH DODRŽOVÁNÍ!
7. MÍSTO TRESTU MOTIVUJTE!
8. UVEĎTE SVÁ OČEKÁVÁNÍ!
9. DEJTE DÍTĚTI MOŽNOST VÝBĚRU!
10. SNAŽTE SE, ABY VÁS DĚTI SPRÁVNĚ CHÁPALI!
11. UČTE DĚTI SAMOSTATNOSTI A ODPOVĚDNOSTI!
12. UKAŽTE DÍTĚTI, JAK ŘEŠIT PROBLÉMY!
13. OCEŇUJTE ÚSPĚCHY SVÝCH DĚTÍ!
14. CHVALTE, CHVALTE A JEN CHVALTE!
15. MÍSTO HODNOCENÍ POPIŠTE TO, CO CÍTÍTE A VIDÍTE!
16. RADUJTE SE SVÝMI DĚTMI!
17. MILUJTE SVÉHO SVÉ DĚTI I PARTNERA!
18. VŽDY BUĎTE PRO SVÉ DĚTI PŘÍKLADEM!
19. DBEJTE NA ZDRAVÉM SEBEVĚDOMÍ DÍTĚTE!
20. PROŽÍVEJTE SVŮJ ŽIVOT SE SVÝMI DĚTMI!
21. UČTE DĚTI SPOLUPRÁCI!

Poradenství

„Vzdělání je schopnost porozumět druhým."
Johann Wolfgang Goethe

Poradenství / Psychotesty / Poradna / Rozvoj osobnosti / Partnerské vztahy / Koučování / Psychologická poradna / Řízení lidských zdrojů / Manažerské poradenství / Úspěch / Vedení lidí / Poradna online /